Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše zvířata - "na tom našem dvoře"

Obrazek

Dvorek sice žádný nemáme, ale zvířata se u nás vyskytují v hojném počtu. Začneme asi tím, jak to všechno začalo. Začalo to tedy v lednu roku 1997 kdy jsme se rozhodli pořídit si pejska. Otevřeli jsme noviny a tam si přečetli v inzerátech, že někdo v Příbrami nabízí štěňata stříbrného pudla. Tak jsme se tedy vydali na dalekou cestu do Příbrami. Jakmile jsme dorazili na místo, čekalo tam na nás poslední štěně - fenka a to byla naše Nellinka. Už si ani nevzpomínám kdo to jméno vymyslel. Když jsme Nelču dovezli domů, tak to bylo takové drobné černé stvořeníčko a vlezlo se akorát do páníčkovy ruky. Přišla doba zvykání a průzkum nového "terénu" a postupný průnik do člověčí smečky. To s sebou přineslo různé záškodnické akce - botám, papučím a nepoddajnému nábytku se bylo třeba pomstít okamžitě, bez odkladů. K tomu patří odborně vytunelované svačiny a dobroty, to vše prováděné s rutinou mistra.
Zahradní sekačka. Obyčejná zahradní motorová sekačka - to je úhlavní nepřítel č.1 každého pořádného hafana. Tu obludu co na zahradě bublá, vrčí a vypouští smrdutý kouř, je třeba ztrestat a hned, byť je ta obluda nastartovaná a motor je zahřátý. Pár kousanců do motoru a když už to fakt pálí, tak alespoň do koleček, však si obludo zapamatuješ, kdo je tady na zahradě pořádný šéf. Tak lze popsat pravidelné nucené práce páníčka na zahradě za mojí psí asistence. (Nelča leží vedle páníčka a se zájmem pozoruje co to na tom webu páníček bastlí).

Roky ubíhají jako voda a naše Nella už má 10 let. Během těch deseti let jsme s Nelčou prožili hezké chvilky, i když jsme ji třeba někdy měli chuť roztrhnou jako žábu. Mezi tím nám byla darována jedna malá želvička, velikosti asi pětikoruny. Jmenuje se Jůlinka. Teď je to asi týden kdy jsme se rozhodli přestěhovat Jůlču na letní byt do nedalekého rybníčku. Málem bych taky zapomněla na naše akvárium kde se nejvíce vede neonkám a pavím okům, nyní tam také nalezneme několik malých pstruhů nebo dajaké říční rybky, které nám nachytala naše Kristýna. No a naše poslední zvíře je zástupce "letectva" Kubík, drobný exot Amadina Gouldová. Kubíkovi jsou teprve asi 4 měsíce, doma ho máme teprve týden a umí si krásně prozpěvovat. Tím naše malá „zoo“ končí, tedy aspoň pro tuto chvíli.  

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

dobre

(týna.kolduskova, 15. 12. 2009 18:17)

taty jsou tu pekne fotky

pozdrav

(Petr, 9. 9. 2007 20:04)

Ahoj, dostal jsem se sem z Q. Přeju Vám tu plno pěkných fotek a velkou návštěvnost. :-)

www.kozelpetr.estranky.cz

Tož ně toho ukrojte za dvě koruny

(Pelda, 31. 8. 2007 18:51)

kuba a nela - no bomba (jak chutnal )

Pochvala

(Jarda Sz, 15. 8. 2007 8:36)

Ahoj Tome, četl jsem tvůj úvod a je to radost číst - hezky se ti povedl a je opravdu zábavný. Tak hodně krásných záběrů a dobrého světla - jooo a taky fůru zdraví!!!!!!! Ahoj J